KSČM

Právě vydává v nakladatelství Doplněk knihu vzpomínek Naděje se vzdát neumím. Má za sebou kromě jiného účast v protinacistickém odboji (včetně pobytu v koncentračním táboře) nebo třeba podíl na zavádění pětidenního pracovního týdne v šedesátých letech. Stále neúnavně publikuje a je jedním z nejerudovanějších kritiků polistopadového společenského vývoje.

Kniha autobiograficky laděných reflexí makroekonoma Miloše Picka sestává ze dvou částí. První zobrazuje formou rozhovoru život za protektorátu v Pickově rodišti Libáni, pronásledování Židů, odbojovou činnost, utrpení v koncentračních táborech Terezín, Osvětim a Buchenwald a nakonec popisuje Pickův útěk z "pochodu smrti". Druhá část zachycuje autorovu profesní kariéru. Jejím prostřednictvím znovu procházíme klíčové okamžiky české historie: reformy v 50. a 60. letech, Pražské jaro i tragické důsledky sovětské okupace a normalizaci. Pickův příběh nás dovádí až k nejnovějším událostem, následujícím po listopadu 1989. Jeho ohlédnutí za vlastním životem vypovídá o pozoruhodném osudu, v němž se zrcadlí pohnuté české dějiny 20. století. Přispívá tak dalším článkem do mozaiky poznatků, z níž postupně vyvstává mnohotvárný obraz naší novodobé historie.

Edice osudů.

(váz., cca 100 stran)

 Z rozhovoru:                             

Po dvaceti letech i největší optimisté zírají, co se u nás děje. Morální pokleslost je hlubší než za normalizace. Neříkám to proto, že by se mi po ní stýskalo, ale naopak proto, že je to pro mne jednotka nepřijatelnosti. Kde si dřív ředitel podniku postavil za podnikové peníze luxusní vilu, tam se dnes tunelují celé podniky a stovky miliard. A k tomu si můžeme jen nechat zdát o morálce dnes hanobeného Pražského jara, kdy v srpnu šedesát osm i ostravské kriminální podsvětí dalo slib, že přestává loupit. Dnes naopak morálka podsvětí prosakuje do normálního života a „modernizuje“ i Masaryka, dnes platí: Nebát se a krást.

To ale není jen vina jednotlivců a tím méně jejich politické příslušnosti. To je přirozený důsledek kapitalismu a jeho divoké, neregulované formy, založené na vybičovaném sobectví, na zvířeti v člověku. Plzeňská právnická fakulta je jen špičkou ledovce. Přesto ani dosud nejsme na dně pravdy, pořád ještě přežívají iluze, že kapitalismus je u nás jen nesprávně uplatňován, že na Západě se to nemůže stát. Ale cožpak koupit si vysokoškolský diplom za peníze je na některých školách v USA výjimečnou věcí? Cožpak těch 65 miliard dolarů, přes bilión korun, nevytuneloval bankéř v USA?

V padesátých letech jsme měli na pracovišti moudrého člověka, slévače z ČKD, který nás probouzel: „Ty to vidíš, jak by to mělo bejt. Já to vidím, jak to je“. Škoda že nežije, aby to dnes říkal těm, kteří se neprobudili ani za dvacet let.