KSČM

Miloš Pick: Naděje se vzdát neumím, nakladatelství DOPLNĚK, Brno 2010, Opožděná zpověď Miloše Picka není jen souhrnem vzpomínek, úvah a výpovědí jednotlivce o jeho vlastním životě, je zprostředkovanou zpovědí celé jedné generace. Je součástí naší kolektivní paměti, součástí našich vzdálenějších i nepříliš dávných dějin. 

UKÁZKA Z KNIHY

V listopadu 1989 miliony lidí na náměstích svými klíči odzvonily konec normalizačního režimu a vyjádřily svou vůli po svobodě. Většina — devadesát procent lidí — ji ale neviděla v návratu ke kapitalismu, jak potom potvrdil průzkum veřejného mínění. Ani po dvaceti letech se tedy nevzdala nadějí Pražského jara. Další všední dny měly dát odpověď, jak se tyto naděje uskutečňují, včetně ekonomických reforem.

 ..."Byl jsem zděšen, že vedoucí týmu expertů Mezinárodního měnového fondu na mé námitky odpověděl strejcovsky, jako vesnický agitátor: „Když se má říznout do chleba, tak do něj nůž musí vjet rychle.“ Oč moudřeji mi odpověděl Bedřich Levčík, ředitel Vídeňského ústavu pro mezinárodní ekonomické komparace, když jsem ho upozorňoval, že „naši hoši“ chystají šokovou terapii: „Nevztekej se na naše hochy, jsou z kateder a Západ znají jen z učebnic. Nevědí, jak je protekcionistický. Ale od západních expertů i vlád je to darebáctví, že si z vás dělají pokusného králíka na to, co by jim doma neprošlo.“...