KSČM

(17.12.2010)

Válka skončila u Čimelic

Pohled na události v Čimelicích na začátku května 1945 je kompilací informací, které byly zveřejněny v různých článcích v tisku před několika lety. Už název je vypůjčen z titulku jednoho z článků PhDr. Jiřího Petráše, historika novodobých dějin z Jihočeského muzea. O událostech psali také žurnalisté, např. Z. Rudler, L. Štětka, R. Cílek, P. Konrádová. Nahlédli do čimelické kroniky i do sešitu kam napsala svoje vzpomínky Marie Díková, manželka mlynáře Díka. Hovořili s Evou Převrátilovou, jejich dcerou, s místním kronikářem Janem Tomanem i s Dr. Norbertem Kinským, dalším přímým účastníkem událostí. O událostech v Čimelicích z dosud opomíjených pramenů informoval i účelový tisk Prácheňské muzeum v Písku v roce 2007.

 

 Situační plánek místa událostí pomůže k orientaci. Je vhodné doplnit, že demarkační čára procházela od Oldřichova na Chlaponice, kde naskočila na silnici a po ní přes Novou Hospodu dál do Sedlic a Blatné. Je třeba také vyjasnit, že Díkův mlýn leží na katastru obce Rakovice. Od mlýna k pražské silnici je to více než půl km a stejně daleko dál k okraji Rakovic. Čimelice se navíc rozrostly okolo silnice severním směrem a tak nezasvěcený návštěvník netuší, že ten mlýn na Skalici je rakovický.  

Praha, 6.května 1945

SS-gruppenführer a generálporučík Waffen-SS Carl Friedrich von Pückler-Burghaus vydal rozkaz k leteckému bombardování povstalecké Prahy. Jeho další rozkaz byl určen divizím SS – Wallenstein a Viking a jednotce Das Reich  - k postupu na trase Praha –Strakonice-Vimperk-Pasov. Cílem bylo probít se do „alpské pevnosti“ a pokračovat odtud v boji proti bolševickému nebezpečí. Přinejhorším se chtěl dostat do amerického zajetí.   

Čimelice, 7.května 1945

Ústup útvarů SS z Prahy byl zahájen. Zvěsti o blížící se velké mase německých vojáků od Prahy se začaly potvrzovat. Z Mirotic přijel jen jeden džíp s hlídkou amerických vojáků. Čimelický národní výbor proto pověřil mladého Norberta Kinského, aby dojel k Američanům do Blatné požádat o vojenskou ochranu. Ten sedl na motorku a zanedlouho v Blatné jednal s kapitánem americké armády Monteranem. Ten měl ale rozkaz nepřekročit určitý potok a o přesunu do Čimelic nechtěl ani slyšet. Po zmínce N. Kinského, že jeho švagrová má ve sklepě čimelického zámku slušnou zásobu staré originál skotské whisky, pochopil důležitost situace. Ještě týž den zaujala četa amerických tanků postavení na horní čimelické křižovatce, kde namalovala přes

silnici tlustou bílou čáru. Pro esesáky, kteří k Čimelicím později dorazili, znamenala STOP. Vojáci amerických prvosledových útvarů, kteří zažili hrůzy války – od invaze v Normandii přes pohledy na mrtvé kamarády, které esesáci vraždili v Ardenách, až po děsivé výjevy v osvobozených koncentračních táborech – plnili dohody s vedením Rudé armády a vojska generála Pücklera do zajetí již nevzali.  Jeden americký tančík se objevil i na dvoře rakovického mlýna.

„Bylo to poprvé, co jsem viděla československý prapor i s modrým klínem. V tu chvíli tady všude bylo plno lidí – partyzánů. Těch pravých bylo málo. Ale těch druhých, kterým táta říkal ,partyzáni za pět minut dvanáct´, těch bylo mnohem víc. . . . .Ty ,partyzáni´ tady, na dvoře, Němce odzbrojili a strašně je mlátili. Jeden si držel Němce pod krkem tamhle mezi okny u mlejna a tam mu pěstí rozmlacoval celej obličej. A Schwarzenberg si stoupl na auto a začal strašně řvát, že jsou to naši zajatci a že se s nimi bude jednat jako s lidmi. A že jakmile někoho uvidí, že jim působí příkoří, tak že mu roztrhne držku. Na to se pamatuju, protože takovejhle pán, aby takhle mluvil, to se nestávalo.“ 

Čimelice, čtvrtek 9.května

V ranních hodinách se do prostoru u Milína stahují od Prahy poslední zbytky esesáků i se svým velitelem. Do večera vzniklo největší uskupení SS od Milína až k Čimelicím, 20 km dlouhé ležení. Soustředilo se tady 40 až 50 tisíc mužů, příslušníků zbraní SS. 

Čimelice, pátek 10.května

Odpoledne přijela od Orlíka malá sovětská jednotka na území obce. V době, kdy už válka oficiálně skončila, setkali se spojenečtí a sovětští vojáci a poražená armáda německá.

„ Pak se Němci doslechli, že se od Orlíku blížej Rusové, a strašně moc se jich tu postřílelo. Tady, kolem náhonu, ležely mrtvoly s pistolí v ruce a třeba plnýma kapsama peněz. Oni se Rusů moc báli.“

Generál SS mohl zastavit poslední krveprolévání jen kapitulací před oběma spojenci. Večer ve 22 hodin se v rakovickém mlýně konalo první vojenské jednání. Bezvýsledně. Němci zaujali palebná postavení. 

Čimelice, sobota 11.května

V hostinci Na Knížecí se odpoledne jednalo znovu, opět s žádným výsledkem. Němci se totiž snažili dosáhnout průjezdu k bavorské hranici a teprve tam složit zbraně. K večeru přijela od Orlíka další jednotka Rudé armády. Ani další večerní jednání o kapitulaci v rakovickém mlýně, ale nevedlo k výsledku. Němci stále odmítali složit zbraně. V noci od Milína doléhal ke kolonám Němců zlověstný hukot Kaťuší. Němci už psychicky nevydrželi a houfně začali z kolon prchat přes Mirovice na západ k Blatné. Před půlnocí přišel do mlýna generál Ivan Serjogin, velitel 104.divize Rudé armády a byl pozván i zástupce 4.tankové divize americké armády. 

Čimelice, neděle 12.května

Do rakovického mlýna přišel v 00.00 hod.  podplukovník Allison, velitel 3.průzkumného oddílu americké armády. S generálem Serjoginem jednali dvě hodiny. Po nočním boji u Milína se stávala kapitulace formalitou.  Ráno v 9 hodin se k poslednímu jednání o kapitulaci sešla delegace Rudé armády v čele s generálem Serjoginem, delegace americké armády vedená  podplukovníkem Allisonem, z německé strany byli pozváni dva generálové – generál Pückler a druhý, jehož jméno není známo (aby alespoň jeden podepsal). Čeští oficiální účastníci byli dva. Václav Pokorný, komisař partyzánského oddílu N.Knín (Brdy) a jako tlumočník ze zámku byl přizván Norbert Kinský.

Generál Pückler po seznámení s výsledky bitvy u Milína poznal, že už není žádná šance a kapitulaci podepsal. Druhý německý generál se nato namístě otrávil arzenikem. Pücklerovi strhali vyznamenání, naložili tělo otráveného Němce a ztrhaného Pücklera a ti odjeli k Čimelicím. Vítězům vynesli mezi vrata židle a ti se

společně vyfotografovali. Pückler po návratu do čimelického domku, kde byl ubytován, spáchal sebevraždu. Zastřelil se a byl to symbolický poslední výstřel druhé světové války v Evropě.

 Američané se vrátili ke Strakonicím. Rudoarmějci zahájili odzbrojování. Po všem, co viděli a zažili na své cestě ze Stalingradu do Čimelic, od nich nikdo soucit neočekával. Nemohli to čekat ani zajatí esesmani.

 Pückler po návratu do čimelického domku, kde byl ubytován, spáchal sebevraždu. Zastřelil se a byl to symbolický poslední výstřel druhé světové války v Evropě. Následoval obrovský pohyb organizovaných i neorganizovaných vojáků, zajatců, repatriantů, uprchlíků a dezertérů. Byl provázen množstvím incidentů po celé republice. Písecko, vzhledem k poloze komunikačního uzlu na demarkační linii, jimi trpělo nadprůměrně.

 

 Z archivních zdrojů připravil: mus