KSČM

Neklidný osud jednoho tanku

Není tomu ještě tak dlouho, aby většina smíchovských občanů zapomněla, jak jezdívali tramvají číslo 9 dnešním náměstím Kinských kolem památkového objektu bitevního tanku IS-2. Právě tyto tanky vybojovaly v nejničivější válce dosavadních dějin leckterá vítězství. Nejslavnější bylo ve velké tankové bitvě u Kurska v roce 1943.

Nicméně tanky sovětské výroby se také zapsaly do dějin Prahy. Probojovaly se pod vedením generála Leljušenka v časných ranních hodinách dne 9. května 1945 do Prahy, aby dovršily osvobození celé naší vlasti. Při bojovém dojezdu na Klárov, byl první tank řadového čísla 23 německými vojsky zničen a jeho posádka, v čele s velitelem Gončarenkem, zahynula. Členové osádky jsou pohřbeni na Olšanech v areálu čestného pohřebiště.

Pražané se rozhodli vystavit tank na místě, které bude neustále připomínat žijícím ony dny a vybrali k tomu právě Smíchov a živé místo na Kinského náměstí. Tank vévodil na kamenném podstavci celému živě pulzujícímu okolí každodenního pražského ruchu. Avšak nešlo už o onen první Gončarenkův tank, který byl ostatně zásahy Wermachtu značně poničený. Maršál Koněv vybral pro památkové účely jiný tank a po měsíci práce byl památkový objekt z Leljušenkových tankových vojsk nastolen dne 27. června 1945 za přítomnosti samotného maršála Koněva. Po roce 1948 byl prohlášen za národní kulturní památku a v každém roce při výročí osvobození Prahy se zde kladly věnce.

Klid vzpomínce tanku ani ukončením války nebyl dán. V roce 1991 rozhodly samosprávné orgány Prahy 5, aby byl památkový objekt prvého osvoboditelského tanku odstraněn.

Osud tanku se však jakoby dovršil ve vojenském muzeu po nepříjemných

lokálních aférách. Tank před svým odstraněním se nejprve stal středem pozornosti studujícího sochařství Davida Černého, jenž ho natřel narůžovo. Začaly spory v tisku a poté skupina poslanců Federálního shromáždění tank po odstranění nátěru znovu natřela. Mezi patnácti aktivisty likvidujícími tank - vzpomínku na osvobození - byla většina poslanců, ale také Jiří Ruml, bývalý militantní novinář. Počínal si stejně opravdově a bojovně jako když pomstychtivě vysílal rozhlasový přenos ze soudní síně při procesu s Rudolfem Slánským.

Proti hanebnému aktu protestoval i sovětský velvyslanec, avšak magistrát zásah potvrdil a rozhodl o odstranění tanku. Mezi tím totiž byla občany Prahy 5 zorganizována rozsáhlá podpisová akce proti odstranění této dlouhodobé památky. Nelze nepřipomenout, že petiční výbor této akce tvořili dělníci, ženy, účastníci protinacistického odboje (např. gen. por. Machač, příslušník československého armádního sboru v SSSR), účastník pražského povstání a také proslulý český malíř František Jiroudek, kromě dalších. Společné úsilí však nepřineslo pozitivní řešení situace. Mezi tím se změnila podoba malého náměstí pod Petřínem. Z bývalých kasáren se stal Justiční palác. Odstraněn byl i kamenný podstavec a i když starší občané Smíchova nadále vzpomínají vždy 9. května na tomto místě, tank, zdá se, už svou vítěznou českou cestu v míru dovršuje dost neklidně. Alespoň tiše končí ve vojenském muzeu.

Za těchto okolností, kdy vítězná cesta nekončí vítězstvím, se naléhavě vynořila jiná možnost, byť pouze náhradní. My, kteří se nemůžeme smířit se současným stavem, ne právě důstojným pro náš obvod, usilujeme alespoň o umístění pamětní desky v těchto místech, která by připomínala úlohu tanků v osvobozovacích bojích o naše krásné město. Tato důstojná připomínka osvobození Prahy by měla mít možnost najít své vyjádření alespoň ve formě pamětní desky.