Požádali jsme Karla Vodičku, předsedu klubu zastupitelů KSČM v Písku, aby se vyjádřil k situaci v zastupitelstvu, které ve městě řídí menšinová koalice. Ve svém dopise úvodem konstatuje, že takováto situace je tady po několika desetiletích poprvé. Vznikla tak nestabilita ve městě, daná přeběhnutím volební strany ODS k opozici, která má tak nyní většinu. Dále již jeho pokračování.
Vážení občané,
co pamatuji a to jsem členem zastupitelstva již více než třicet let, je to poprvé co ve městě vládne menšinová koalice. Naše volební strana získala v loňských volbách čtyři mandáty a obhájila tak své dřívější postavení, zůstala v opozici a udržela si zastoupení v komisích, výborech i společnostech založených městem.
Volební strana ODS, která nedávno přeběhla do opozice a posílila jí tak na většinu dala začátek nestability města. Zřejmě se očekávalo, že ve všech důležitých věcech budeme hlasovat společně s opozicí a budeme se tak podílet a nést spoluodpovědnost za pád současné menšinové koalice.
Tuto otázku, jak dál, jsme podrobně rozebírali ve svém tříčlenném klubu, protože se jeden náš kolega odstěhoval a dojíždí jen na jednání zastupitelstva. Pro mne bylo dost zásadní prohlášení, které učinil zástupce ODS u veřejného kulatého stolu před volbami, kdy prohlásil, že je jeho strana připravena, spolupracovat po volbách s kteroukoli volební stranou, jen ne s KSČM. Proto odmítáme bezhlavě podporovat všechny názory opozice jen proto, že jsou opoziční a zvláště ne návrhy ODS.
Musíme se vrátit ke svému volebnímu programu, možná si vzpomenete, má dvě části. Budeme prosazovat své myšlenky, svoje nápady na rozvoj města a za druhé, budeme podporovat všechny akce, které řeší oprávněné potřeby a problémy našich spoluobčanů bez ohledu na to která volební strana je má ve svém programu. To se hezky řekne, ale v situaci, která nastala na naší radnici, hůře provádí. Znamená to, že musíme každou projednávanou záležitost podrobně prozkoumat před tím, než se rozhodneme, jak budeme hlasovat.
Mohu uvést příklad z nedávného projednávání rozpočtové změny. Ten návrh, který předložila radnice, nebyl úplně podle našich představ, starosta však slíbil naše připomínky zahrnout do další rozpočtové změny. Zjištění, že na radnici leží faktury za několik milionů korun a radnice je nemůže uhradit jen proto, že nejsou „narozpočtovány“, že hrozí penále, ale nejen to, že hrozí také zastavení takových staveb, jako je oprava pavilonu školy Šobrova nebo rekonstrukce domů s pečovatelskou službou, bylo pro nás zásadní. Protože jsme a vždy jsme byli konstruktivní opozicí, podpořili jsme návrh koalice, aby se mohlo pokračovat v rozestavěných stavbách i když celý zbytek opozice hlasoval proti a návrh tak byl podpořen nejtěsnějším počtem čtrnácti hlasů. Hlasování opozice, ODS, SNK-ED a TOP 09 bylo pro mne nepochopitelné, vždyť se jedná o stavby, které oni sami připravovali a zahájili. Je zde tedy nepochybně zájem jiný, snad politický.
To ovšem nepřispívá ke stabilitě radnice, k dobré práci všech úředníků. Leží před námi nelehký úkol a to je projednání změny číslo 17 územního plánu sídelního útvaru Písek. Tento materiál se připravuje dlouhou dobu a má vyřešit více než sto žádostí občanů z let 2006 až 2010. Už při prvním letmém seznámení se s tímto materiálem vidím, že není dokonalý a že jsou v něm chyby a proto nebude rozhodování naší volební strany o vyřešení 26 námitkách jednoduché. Chápu nespokojenost občanů, když radnice není schopná jejich žádosti ani za pět let vyřídit, přesto cítím povinnost, seznámit se s každou námitkou a zodpovědně ji posoudit.
Redaktoři různých novin a časopisů mne občas osloví a chtějí vysvětlení, proč se chováme tak, jak se chováme, proč nejsme ve spojení nebo v partnerství s nějakou jinou velební stranou. To je jednoduché, říkám, protože chceme pracovat s lidmi a pro lidi. Nějaké to „oťukávání“ zleva i zprava bylo, ale nikdy k žádné dohodě nedošlo. Dohodou rozumím stanovit podmínky, které jsou pro obě strany přijatelné. Od voleb v roce 1990 prosazujeme poměrné zastoupení stran v orgánech města podle výsledku voleb. Tady vždy rozhovory končí, všem by stačily jen naše hlasy. Takovou dohodu nepodepíšu, protože bych tím klamal nejen naše voliče, ale i sám sebe. Žijeme v kapitalismu, a pokud v něm žijeme, musíme se to my, kteří jsme vyrůstali v socialismu, naučit, jinak bychom nepřežili.