KSČM

Projev předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu Anděly Dvořákové - 69 výročí vyhlazení Lidic nacistickými vojáky.

Lidice 11. června 2011

Již dvacet let říkáme, že žijeme ve svobodné zemi. Měli bychom se tedy radovat. Škoda, že nedokážeme slušně a spokojeně žít. Problémy, které otravují náš každodenní život, si ovšem děláme sami.

Naše organizace prožívá velmi složité období. Předseda vlády kdysi slíbil, že Berndu Posseltovi, představiteli sudetoněmeckého landsmanšaftu, jenž usiluje u zrušení prezidentských dekretů a návrat majetku sudetským Němcům nepodá ruku, opak byl pravdou. V Posseltově doprovodu se v Praze před časem objevil bavorský premiér a při setkání české a bavorské delegace se náš premiér s Posseltem pozdravili. Posselt se tehdy nechal slyšet, že tato návštěva v Praze láme ledy! Naši němečtí přátelé nás informovali, že se z pražského jednání vrátil nadšený a s vírou, že naše současná vláda je pro sudetské Němce velkou nadějí. Aby ne! Vždyť ministr zahraničí při návštěvě Rakouska i jinde v souvislosti s poválečným odsunem nepoužívá výraz odsun, nýbrž vyhnání, které tvrdě odsuzuje.

V České televizi převažují pořady typu Zabíjení po česku. Asi před dvěma lety jsme mimo jiné předsedu Senátu v této věci požádali o pomoc. Dostali jsme odpověď, v níž nám bylo vysvětleno, že pořady musejí být vyvážené.

Prezident Václav Klaus je jediný, kdo ve svých projevech zdůrazňuje, že součet všech poválečných neobhajitelných činů se svým rozsahem zdaleka nemůže vyrovnat tomu, co se v předcházejících letech každou hodinu dělo v koncentračních táborech, ve věznicích, na válečných bojištích a nacisty okupovaných územích. Pan prezident rovněž upozorňuje na překrucování pravdy a připomíná, že dějiny nezačaly 9. května 1945. Omluva exprezidenta Václava Havla na jaře roku 1996 sudetským Němcům, rozhodnutí československé vlády č. 224 z 26. března 1990, jímž byla ukončena činnost vládní komise pro stíhání válečných zločinů, založená v roce 1946, to vše nás trápí, stejně jako fakt, že v červnu 1990 Kancelář prezidenta republiky odmítla podpořit činnost obnoveného Ústavu T. G. Masaryka.

Podívejme se na dějiny pořádně. Například v únoru až v dubnu 1945 prošlo v pochodech smrti kolem Mladé Boleslavi 40-60 tisíc zajatců, jejichž osud je neznámý. Kam se ztratili? A co osud 1100 mladých vězeňkyň z jara 1945 z porcelánky z Karlových Varů. Byly naloženy do vagonů a odeslány ve směru na Žatec. Transport přežilo deset žen! Ostatní byly po cestě povražděny a umučeny.

Otevírejme zapomenuté události a příběhy, ale i ty, k nimž došlo před rokem 1945!

Zmíním ještě jeden příklad. Z Osvětimi na pochod smrti vyšlo 13 tisíc zubožených vězňů. Mezi nimi byly i tři ženy ve vysokém stupni těhotenství. Dvě porodily a obě novorozeňátka byla ihned úderem na zmrzlou zem usmrcena. Z oněch 13 tisíc vězňů zbyly pouhé 3 tisíce. Vzdor útrapám tito lidé dokázali porod třetí rodičky utajit a čtrnáct dnů narozeného chlapečka ukrývat a udržet při životě. Tento zázrak se opravdu stal a to jediné dítě z pochodu smrti, které přežilo, je předsedou OV ČSBS v Karviné.

Není to tak dávno, co rozruch způsobila návštěva 78letého syna Reinharda Heydricha, jenž si na zámeček do Panenských Břežan přijel nostalgicky zavzpomínat na krásné roky, které zde strávil. To je pro nás něco naprosto nepřijatelného. Po nás se žádá, abychom se za každého Němce neustále omlouvali a jak by se měl potom zachovat Heydrichův potomek?! Měl by se plazit po kolenou a prosit náš národ za odpuštění zločinů, jichž se na Češích dopustil jeho otec. Jelikož jej doprovázel náš přední historik, chci věřit, že mu vysvětlil, co to byly Lidice, Ležáky a že mu připomněl stovky a tisíce našich zavražděných a padlých spoluobčanů.  Možná, že Heydrichův syn o tom všem ani nevěděl! Jistě, říká se, že děti neodpovídají za viny svých rodičů. U takového vraha, jako byl Reinhard Heydrich toto morální pravidlo neplatí. Ostatně o poválečném životě jeho syna ani nic nevíme. Není nám známo, že by se od otcových skutků někdy distancoval.

I v současnosti se dějí zázraky. Aniž bychom o to žádali, dostalo se nám od hejtmana Středočeského kraje Davida Ratha informace, že po přemístění obyvatel domova důchodců v Panenských Břežanech kvůli jeho nevyhovujícímu stavu do vhodnějších prostor, se zde začne budovat muzeum druhého odboje, na něž čekáme od konce války. Pane hejtmane, dovolte, abych Vám ze srdce poděkovala.

Moji nejmilejší „lidičtí“, odpusťte mi můj projev. Psala jsem jej v zoufalství a v důsledku bezmocnosti, ale upřímně a ze srdce. Jsem velice šťastná, že aspoň vy přece jenom žijete poměrně v klidu. Stará se o vás Památník Lidice, obecní úřad i zdejší ZO ČSBS. Jsem moc ráda, že jsem se s vámi dnes opět mohla vidět.

Závěrem mi dovolte poděkovat pracovníkům Památníku Lidice v čele s panem doktorem Červenclem za skvělou práci, kterou odvádějí, za to, že převzali péči o všechny vypálené obce a památná místa v naší zemi. Oživili zájem o ně a ten projevují i někteří politici.

Věřím, že pokud bude dál existovat zdejší památník a navíc ještě slibované muzeum druhého odboje, pak v paměti dalších generací dál zůstane zachován odkaz jejich statečných předků i 360 tisíců Čechoslováků, kteří tehdy zahynuli.

Autor: Anděla Dvořáková

Zdroj: Národní osvobození č.14/2011