KSČM

..."Je přímo neuvěřitelné, že se s demagogickou – hlavně mediální – masáží veřejnosti proti kandidátu SPOZ Miloši Zemanovi a pro pravicového kandidáta Karla Schwarzenbarga takříkajíc svezly i neurvalé až sprosté výpady proti jihočeské radní pro školství za KSČM Vítězslavy Baborové, které trvaly na některých místech Jihočeského kraje, především pak v Třeboni, již před volbou prezidenta, ale pokračovaly i po ní"...

Není s podivem, že se bývalí početní signatáři tzv. anticharty z ledna 1977, která byla reakcí přívrženců (dobrovolných i nedobrovolných) oficiální kulturní politiky KSČ na disidentskou Chartu 77, v polistopadovém údobí tak euforicky zapojili do nových kampaní a provolání, tetokráte za nepokryté cíle a zájmy pravice. O tomto jevu, vyznačujícím se příznačným přeochotným konjunkturálním příklonem pracovníků kultury na tu „správnou“ stranu třídní barikády v očekávání lukrativnějších prebend, ostatně částečně pojednal již článek „Rezolucionáři, byli, jsou a i budou“ v NO č. 19 ze 13. 9. 2012. Je však s podivem, že se do kampaní pro přímou volbu nové hlavy státu zapojili na straně pravice i někteří bývalí disidenti, kteří kdysi odvážně riskovali existenci (a někdy i osobní svobodu) otevřenou chartistickou výzvou „straně a vládě“, aby respektovala demokratické principy, režimem nedodržované, ale zakotvené i v socialistické Ústavě.

Je přímo neuvěřitelné, že se s demagogickou – hlavně mediální – masáží veřejnosti proti kandidátu SPOZ Miloši Zemanovi a pro pravicového kandidáta Karla Schwarzenbarga takříkajíc svezly i neurvalé až sprosté výpady proti jihočeské radní pro školství za KSČM Vítězslavy Baborové, které trvaly na některých místech Jihočeského kraje, především pak v Třeboni, již před volbou prezidenta, ale pokračovaly i po ní. Zatímco paní učitelka Baborová se pod dlouhodobým virválem studentů i před jejím domem psychicky zhroutila a odstoupila z funkce (v níž ji ale nahradil jiný funkcionář KSČM), Zeman nevybíravým útokům médií, nacházejících se v drtivé většině v rukou pravice, čelil s obvyklým sarkastickým humorem a nakonec svého soka s českým a švýcarským občanstvím a nedokonalou češtinou ve druhém kole hravě potřel rozdílem téměř deseti procent. Svérázní komentátoři, nepokrytě fandící „knížeti“ Karlovi, neopomněli ve své antizemanovské nenávisti vyrukovat mj. i s krátkým členstvím kandidáta SPOZ v KSČ z období Pražského jara, aniž by zhruba šestkrát delší komunistickou příslušnost vyčítali například neúspěšnému „pravicovému“ kandidátu Vladimíru Dlouhému, od Listopadu prosazujícímu překotnou privatizaci a bezohledný kapitalismus vůbec.

Patří k samozřejmému vybavení a morálce mediálních bojovníků za Karla, že jeho do očí a uší bijící nedostatky a zápory vědomě přehlíželi, zatímco na jeho úspěšnějším rivalovi Zemanovi nenechali nit suchou. Ať již šlo např. o přehnanou zálibu k alkoholu a kouření, kterýmžto neřestem oba soupeři dlouhodobě holdují, v očích pravicových komentátorů se obé u „knížete“ považovalo za roztomilý doplněk jeho vznešeného životního stylu, u Miloše za zavrženíhodný důkaz jeho údajné nesebekázně až zhýralosti. Nelze se pak ani divit, že nečekaně vysokou porážku pravicového kandidáta v demokratické přímé volbě jeho přívrženci prostě neunesli podobně, jako pravicí zmanipulovaní zpovykaní studenti jihočeských škol neunesli výsledek voleb ve svém kraji a zvolení paní Baborové do funkce radní.

„Buď zdráva, demokracie!“ otitulkoval ironicky svůj vzkaz v deníku Právo z 22. ledna bývalému politickému vězni Jiřímu Stránskému a exsocialistickému režiséru Hynku Bočanovi herec Martin Dejdar, s nímž oba tvůrci seriálu „Zdivočelá země“, ve které hrál hlavní roli perzekvovaného západního letce, rozvázali dlouholeté přátelství kvůli jeho – pro leckoho překvapivé - podpoře Zemana. Jinak vyznívá obraz známé tváře naší před- i polistopadové kultury Zdeňka Svěráka, zhrzeného porážkou Schwarzenberga a opět podepisujícího jednu ze svých četných proklamací a výzev. „Já se přikrčím, podlezu, ale pak se zase narovnám,“ zní dnes již slavný výrok jeho hrdiny Járy Cimrmana ve filmu o tomto fiktivním největším Čechovi, natočeném v 80. letech. „Já se přikrčím, podlezu, podepíšu antichartu, ale pak se zase narovnám a podepíšu úplně jiné provolání,“ říká dnešní Svěrák-Cimrman. A tento svérázný demokrat, který z kariéristických důvodů podepsal před 36 lety i zmíněný prohusákovský dokument a dle zpráv v médiích z konce ledna byl dokonce osm let členem KSČ, posílá toto poselství, svědčící o nepochopení zásad demokracie, i všem těm polistopadovým antikomunistům a jihočeským studentům, kteří také jako on odmítají uznat výsledky demokratických voleb – ať už prezidentských nebo jen krajských.