KSČM

„NADĚJE JE STAV DUCHA, KTERÝ DÁVÁ SMYSL CELÉMU NAŠEMU ŽIVOTU.“ J.A.KOMENSKÝ

Komunistický list otevřený celé levici

                                                          ( využito veřejně dostupných převážně internetových médií )

JE  VŮBEC  ZAPOTŘEBÍ  ÚSTAV  PRO  STUDIUM  TOTALITNÍCH REŽIMŮ ?  /ÚSTR/

Jistě nikomu neušly prohlubující se problémy v tak zvaném Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). O co vlastně jde. Dvě nesmiřitelné partičky onoho ústavu bojují o ovládnutí vedoucích pozic, což nakonec vyústilo k odvolání ředitele Daniela Hermana a k pádu celé Rady. Nová předsedkyně Rady to zdůvodňuje tak, že důvodem odvolání Daniela Hermana byla jeho nekoncepčnost činnosti, chaotičnost projektů, neuspokojivý a chaotický stav digitalizace a zejména zpřístupnění digitalizovaných dokumentů a vysoká fluktuace pracovníků. Té fluktuaci pracovníků se nelze divit. Každý fundovaný vědec, historik, když zjistil co se od něho v ÚSTR žádá, raději odešel. Rada též ani neví, kde je naskenovaných asi 30 milionů dokumentů uloženo. Do toho se ještě vložil Petr Nečas prohlášením, že za pádem Rady a odvoláním Daniela Hermana stojí prý ČSSD a komunisté, kteří si tak zametají cestu ke společnému  vládnutí v roce 2014, pokud ČSSD volby vyhraje. To, že ČSSD znovu potvrdila platnost „Bohumínského usnesení“ pan Načas asi záměrně neví a proto opět lidi strašil „komunizmem.“ Ovšem ty reakce diskutujících k jeho prohlášení na serveru Novinky.cz jednoznačně ukazují na to, že občanům již komunisté nevadí a mají vlády Petra Nečase až po krk. To potvrdila i velice nelichotivá slova diskutujících na jeho adresu.

K celé té situaci v ÚSTR se vyjádřil i Vojtěch Filip předseda ÚV KSČM prohlášením, v němž připomíná, že „nejprve byly dokumenty soustředěny na jedno místo, aby z nich mohly být odstraněny kompromitující informace současné vládní moci, tedy to, co nebylo v minulosti odloženo do tzv. fondu „Z“ nebo nebylo zlikvidováno. Nyní jde o to, kdo bude mít možnost falešně interpretovat a manipulovat s fakty.“ A jsme tedy u jádra věci, proč Petr Nečas tak šílel. Ona si přisadila i předsedkyně parlamentu ČR Němcová. Mohlo by se totiž lehce stát, že by některé z dokumentů mohly ukázat i na něco nelichotivého v době jejich aktivní činnosti v SSM anebo o jejich dalších možných aktivitách před rokem 1989, nebo něco mnohem horšího, třeba spolupráce ….?. 

Nyní k úvodní otázce. Je tedy zapotřebí ÚSTR? Určitě není. Tento nesolidní podnik, jenom lidi rozeštvává a je pravou rukou ODS k výrobě lží a k ostřelování pravici nepohodlných lidí, k čemuž využívají i neseriózní sdělovací prostředky. Je načase, tento takzvaný „Úřad“ zrušit a ušetřené finanční prostředky věnovat třeba na provoz Klokánku, jehož pracovníci už měsíce neviděli mzdu a celý provoz je zabezpečován s nadlidským úsilím jeho pracovníků.

František Hadač

VYSVĚTLENÍ  NA  VŠECHNO

Jsme úplně ve srabu  - ale hlavně, že tady nevládnou komunisté.

Máme pětinové platy, než mají lidé na západě  - ale hlavně, že nám nevládnou komunisté.

Máme všechno zboží dražší o 20 procent, než na západě - ale hlavně, že nám nevládnou komunisté.

Musíme jíst potravinový odpad dovážený ze západních zemí - ale hlavně, že nám nevládnou komunisté.

Náš státní dluh je 1,7 bilionů korun a roční úroky z něho platíme 90 miliard -  ale hlavně, že nám nevládnou komunisté.

Zvyšuje se počet lidí pod hranicí chudoby, zvyšuje se počet bezdomovců, počet lidí žijících na ubytovnách, počet lidí vyhlašujících osobní bankrot - ale hlavně, že nám nevládnou komunisté.

Stát je řízen kmotry, kteří každou veřejnou zakázku předraží tak, jak to udělal bývalý ministr životního prostředí Drobil, aby naplnil miliardami našich korun svůj osobní měšec a měšec stranické pokladnyODS - ale hlavně, že nám nevládnou komunisté.

Na kongresu vládní strany ODS jsme viděli aroganci kmotrů ODS, kteří přijeli několikamilionovými auty s registračními značkami za několik tisíc korun - ale hlavně, že nám tady nevládnou komunisté!

Na zdravotní péči bude mít nárok jenom ten, kdo do nemocnice přijede autem značky BMW, jak řekl profesor medicíny Pafko - ale hlavně, že nám tady nevládnou komunisté!

Do důchodu budeme odcházet v 74 letech, což je z biologického hlediska úplný nesmysl  - ale hlavně že nám nevládnou komunisté.

Naše země nevzkvétá  - ale hlavně, že nám nevládnou komunisté!

PROSTĚ JE TO VYSVĚTLENÍ DNE NA VŠECHNO. JSME ÚPLNĚ V TOTÁLNÍM MARASMU, ALE MŮŽEME SI ODPOVĚDĚT VĚTOU: HLAVNĚ ŽE NÁM NEVLÁDNOU KOMUNISTÉ A HNED JSOU VŠECHNY PROBLÉMY VYŘEŠENÉ, PROTOŽE JEDINÉ NEJDOKONALEJŠÍ POLITICKÉ STRANY V ČR JSOU:

ODS                (obrovsky drancující svině),

TOP 09           (zatopí lidem)

LIDEM                         (licoměrní dementi).

Komunisté dřív měli stranickou disciplínu a zodpovídali se na stranických schůzích. I tam byli hajzlové, ale museli se krotit. Ti, co se utrhli ze řetězu a překabátili se do jiných stran, už žádnou kontrolu nemají.

Proto to tak vypadá !!!!! Ale můžeš si doma zazvonit klíči – pokud ještě nějaké od něčeho máš!!!

Z internetu vybrala a zaslala –BP-

PODOBNOST  ČISTĚ  NÁHODNÁ ?

Edward Gibbon, britský historik, popsal již v roce 1775 ve svém díle „Úpadek a pád římské říše“ základní příčiny pádu římského impéria. Co to jen připomíná?  

Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací.

Tradiční role otců jako živitelů rodiny je zpochybňována, množí se rozvrácené vztahy a svobodně žijící matky bez otců.

Senioři jsou zanedbávání. Lidé pečují o domácí mazlíčky více než o svoje staré rodiče.

Literatura a umění se stávají bezduchým. Vytváří se planá zábava za každou cenu. Takzvaná umělecká díla jsou ošklivá, nevkusná, nic neříkající, ale přesto za ně bohatí zaplatí horentní sumy.

Čestná vojenská služba vlasti je odmítána, zpochybňována vysmívána a posléze zákonem zrušena. Armádu tvoří nájemní žoldnéři.

Lidé pilně pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, populisté, pochybní umělci a tak zvané celebrity.

Daňové zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky. Lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará.

Úroveň vzdělání rapidně klesá.

Státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše.

Přestává se vyrábět a pěstovat, protože výroba doma je moc drahá a potraviny a výrobky se dovážejí ze satelitních zemí.

Kdo se dostal do pozice, kde může ze státního krást, většinou tak činí. Postižitelnost těchto zločinů je velmi malá.

Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně.

Léty osvědčené mechanizmy, chránící poctivé před podvodníky, náhle selhávají.

Veřejné funkce se stávají předmětem kořisti, zisku, udělují se za úplatky, a kdo je získal, chce z nich kořistit, aby se mu vložený úplatek několikanásobně vrátil.

Staletími předků prověřené hodnoty - jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zápal pro věci veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány.

Šíří se cynismus.

Šíří se plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí, dovednosti a poctivé práce.

Do země přichází velké množství cizinců.

Politikové nadbíhají iluzi, která si vynucuje zábavu a státní podpory (chléb a hry).

Občané stále na všechno nadávají.

Převzato z internetu

V NAŠÍ TELEVIZI  JSOU TYTO  PRAVDY  ZAMLČOVÁNY - PROČ ASI?

/INFORMACE  OD  ČLOVĚKA  ŽIJÍCÍHO  10  LET  V  LIBYI/

Proč byla napadena Libye? EU se potýká s ohromnými finančními problémy a jedna evropská země po druhé upadává do bankrotu. Zóna eura je opravdu zdecimovaná a má ohromné problémy. USA všechny své zdroje utratily před 12 léty a vnitřní i zahraniční dluhy se prohlubují. EU a USA dluží Libyi za dodávky ropy skoro 200 miliard dolarů. V roce 2012 skončily koncese velkých naftových společností, které mají právo na těžbu libyjské ropy. Kadafí požadoval splacení dluhů nebo chtěl uzavřít mezistátní smlouvy s jinými zeměmi a společnostmi.

Z tohoto důvodu byla Libye napadena. A zdalipak měl libyjský občan důvody, aby se bouřil proti režimu Muamara Kadafiho ? Myslím, že ne. Jestliže se podíváme na životní úroveň libyjského národa a výhody, které jim zabezpečoval stát, pak se měli velmi dobře; žili si jako malí bozi. Libye má 6,5 mil. obyvatel a má 14 mil. registrovaných automobilů. Když někdo chtěl studovat, v kterémkoliv státě na světě, požádal si stát a ten mu zajistil byt, auto, stravu, bezplatné studium a měsíční stipendium 2300 dolarů. V Libyi se neplatila voda, elektřina, plyn, daně, úvěry byly bezúročné. Když do pěti let nebylo možné úvěr splatit, odepsal ho stát, nebo ho splácel za vás. Každý plnoletý občan Libye, když dosáhl věku 18 let, dostal klíče od bytu. Když jste si chtěli koupit auto, složili jste 20,3 procenta ceny a zbytek dotoval stát. V Libyi jste si koupili za 10 dolarů 85 litrů benzínu nebo nafty. V Libyi byly potraviny velmi levné, 10 kg chleba stálo 0,15 dolaru. Libyjci nepracovali fyzicky, vše dělali cizinci.

Žil jsem 10 let v Libyi v různých městech a nikdy jsem neviděl ani jednoho žebráka. Libyjci nechodili pracovat do tzv. „bílého světa“, neboť to neměli zapotřebí. V Libyi nebyl nikdo ožebračen, nebyl mu odejmut byt nebo auto protože nesplatil úvěr, nebylo to tak, jako v tzv. demokratických zemích, které se vrhly na Libyi. Otevřeně, je mi líto libyjského národa, neboť asi má být přetvořen na nájemní pracovní sílu, pracovat za 100 dolarů, ztratit všechny dosavadní výhody a o pohodlném životě, jakým žil doposud, se mu bude jenom zdát.

Převzato z internetu -Va-

Z  DOPISU  ČTENÁŘE …

Poznal jsem levicovou totalitu a cinkal klíči, procinkal se k totalitě pravicové a tady jsem poznal teprve co je hyenizmus, vraždění, strach seniorů o holý život, zvůle mocných, holá nemožnost dovolat se spravedlnosti, podplacená justice, zvůle exekutorů, korupce nejhoršího zrna, bezmoc poctivých, viděl umírat bezdomovce, kněze se rvát o zlaté prase, žebráky prosit o almužnu, platíme doktorům, v nemocnici, v lékárnách, v obchodech nás okrádají, krmí jedovatými potravinami a po těchto výše uvedených hrůzách se máme bát levice?

Vybral –St-

FRANZ PANNY - FRANZ PANNY. KAŽDÝ  V JINÉ DOBĚ ZPÍVAL STEJNOU  PÍSNIČKU

Ten první, novobystřický truhlářský mistr Franz Panny, se kvůli renomé nechal oslovovat jako „výrobce nábytku.“ Ve druhé polovině třicátých let se dal na politiku, Henleinova Sudetendeutsche Partei (SdP) mu byla šitá na míru. Rychle se dostal do čela místních soukmenovců. Když k republice loajální starosta města Alois Scharf v dubnu 1937 prosadil v obecní radě volbu prezidenta Beneše čestným občanem města, Panny se postaral o jeho odvolání, aby se po obecních volbách 12. června 1938 posadil do jeho křesla. To už se ale honosil i titulem „okresní vedoucí SdP“. Partajní organizaci celého okresu dokázal vtisknout svou vůli, svůj rukopis.

Ty obecní volby v Nové Bystřici, to byla záležitost. Hned ráno podnikla SdP propagační jízdu, všude radostně a srdečně pozdravovanou. Ve slavnostní výzdobě dominovaly vlajky nacistického hnutí. Domy byly ozdobeny girlandami, lampiony a znaky SdP, dubové haluze věnčily obrazy Konráda Henleina, poprvé se veřejně hajlovalo.

Z 1866 odevzdaných hlasů dostala SdP 1531, to je 94,22 %. Pro hnědou partaj nehlasovalo jen pár desítek Čechů. Na ustavující zasedání městského zastupitelstva vtáhl Panny na čele sevřených řad henleinovců a po něm mu vděční Bystřičani uspořádali zastaveníčko a pak ho doprovodili k jeho domu.

Po svém zvolení Panny ještě znásobil svou rozvratnou činnost a stal se hlavním propagátorem a realizátorem nacistických idejí v rozlehlé části pohraničí.  Využíval každou příležitost, aby manifestoval odhodlání vynutit si připojení sudetské oblasti k Třetí říši třeba násilím. V závěru července na slavnosti v bystřické tělocvičně předával úřední odznaky funkcionářům nacistického hnutí. Na zasedání okresní rady SdP nenechal nikoho na pochybách: „Každý ortsleiter ví sám, o co jde a co má dělat“. Vydal veřejnosti striktní příkaz: „Nakupujte jen od soukmenovců, nikdy u židů a Čechů.“ Na závěr shromáždění ve Starém Městě prohlásil: „Všichni jdeme nadšeně za ideou Konráda Henleina a nacistického světového názoru.“

Organizoval odchod mladých německých řemeslníků, dělníků a zemědělců, stoupenců SdP údajně za prací do Německa.  Ve skutečnosti tam byli podrobeni vojenskému výcviku. Později se k proudu uprchlíků připojily i ženy. Všechny možné dopravní prostředky, dokonce i rychle přivolané vídeňské autobusy je odvážely do Waidhofenu o odtud do míst Ostmarky (býv. Rakouska). Z uprchlíků, zbraněschopných příslušníků SdP byl pak ve Waidhofenu, Ličově a Gmündu vytvořen sudetoněmecký Freikorps, ozbrojený dobrovolnický sbor. Jeho 128 příslušníků, pocházejících z Novobystřicka, vytvořilo rotu v Ličově. Byli cvičeni pro záškodnickou činnost v našem pohraničí.

V září postupně přepadli osadu Práteň u Nové Bystřice, za obcí Krabonoš u hraničního kamene 52 zaútočili granáty a automatickými zbraněmi na naši hlídku, u Mnichu přepadli stráž, obsadili obce Romavu a Starou Huť, zaútočili na budovu celního úřadu v Českých Velenicích.

Pak přišla hanebná mnichovská dohoda a sudeťáci se konečně dočkali. V pravé poledne 8. října 1938 první bojové vozy 2. tankové divize wehrmachtu přijely na novobystřické náměstí. Velitele divize generálporučíka Veiela přivítal starosta Panny. Nařídil, aby v upomínku na „den osvobození“ hlavní ulice a náměstí nadále nesly jména Hitlera, Göringa a Henleina. Na budově České Besedy byla vztyčena vlajka s hákovým křížem.

Za jednotkami wehrmachtu vstupovaly do okupovaných obcí oddíly Freikorpsu a současně s nimi se z rakouského Mistelbachu přesunula II. skupina operačního oddílu 12 gestapa. Jeho 29 příslušníků rozmnožili funkcionáři SdP, ordneři a demobilizovaní příslušníci Freimkorpsu. Za sídlo si vybrali novobystřický zámek. Na žádný jiný úkol nebyly nacistické policejní síly lépe vybaveny, než na „potírání marxismu“, jak zněl jejich termín pro stěžejní sféru jejich činnosti. Nikdy se již nedozvíme, kolik lidí prošlo martyriem prvních gestapáckých výslechů v kobkách novobystřického soudu a zámku, kolik jich bylo po ztýrání propuštěno a kolik jich doplnilo transporty do nacistických koncentračních táborů.

Panny byl v uznání svých mimořádných zásluh jako první starosta města v Hitlerově Německu jmenován komisařským starostou a byl pověřen převedením členské základny SdP a výstavbou NSDAP v kraji. Nová Bystřice povýšila na krajské město.

Výsledek voleb 4. prosince 1938 byl ohromující. V Nové Bystřici z 1799 odevzdaných hlasů bylo 1795 pro nacistický režim, 2 „ne“, 2 hlasy byly neplatné. V celém sudetském území hlasovalo pro Hitlera 99,5 %. Snad by měla tahle čísla trknout ty naše politiky, kteří stále častěji a stále hlasitěji lžou o údajně významné demokratické části sudetoněmeckého obyvatelstva - Schwarzenberga, kardinála Duku, teď už i premiéra Nečase...

Panny se ještě postaral o zrušení čestného občanství Nové Bystřice pro prezidenta Beneše, přivítal ve Slavonicích tehdejšího vrchního velitele wehrmachtu generála von Brauchitsche a později i samotného Hitlera, ale to se již jeho nacistická kariéra nachylovala. Hned po 1. máji 1939 byl ze svých funkcí odvolán a nedostal se ani do městské rady. Nezachránily ho ani česká krev, ani české neštěstí, které měl na svědomí. Nahradil ho vlivnější soukmenovec hoteliér Wilhelm Gottfried.

Se jménem Franze Pannyho se setkáváme v sudetoněmeckém hnutí i po mnoha desítkách let později, tentokrát jde o samotného předsedu landsmanšaftu, jedné z nejagresivnějších revanšistických organizací ve Spolkové republice Německo, štědře podporované bavorskou vládou. Panny je v téhle funkci od února 2008 a pokud jde o úderné fráze sudeťáckého hnutí, nepřinesl oproti svým předchůdcům mnoho nového: „Bezpráví vyhnání“, „otevřená německá otázka“, „právo na sebeurčení také pro sudetské Němce“, „právo na vlast,“ i požadavek „vrácení sudetského území sudetským Němcům.“ Ale jak léta jdou, jazyk řečníků, na každoročně pořádaných sjezdech, je přece jen pořád ostřejší a naléhavější.

Na tom posledním, už 63. sjezdu Němců, odsunutých z Československa, pořádaném 26. - 28. května 2012, mohl Panny přivítat také početné hosty z Česka m. j. monsignory Tomáše Holuba a Antonína Otteho. Zamíchal se do české politiky a opakoval své dřívější tvrzení o „nestabilitě české vlády, zneužívané kverulanty v opoziční straně a protievropsky a protiněmecky zaměřeným prezidentem.“ Vzdal nejsrdečnější dík patronátní ministryni bavorské vlády Christině Haderthauerové za to, že jasně mluví o „bezprávním vyhánění“ a pranýřuje porušování lidských práv „bezprávními Benešovými dekrety.“ Pozoruhodné je decentní Pannyho vyznání: „My, němečtí vyhnaní z vlasti, byli jsme mezi těmi, kteří prohráli nacionalistické rozmíšky (!!) 20. století. Já jsem potomek lidí, kteří bez osobní viny, jen pro národnost „Němec“, z ničeho nic byli vyhnáni z domova, byli svědky nepochopitelných zlých skutků proti dětem a starým lidem. V dobytčácích putovali do nejasné budoucnosti. Jako syn muže a ženy, kteří neprávem pykali za skutky, které Evropané svým evropským sousedům způsobili, vím zcela přesně, že lidé v Evropě se nesmí opětovně od sebe oddělit...“

Možná, že takové hodnocení sudeťáků ve vztahu k jejich bývalé vlasti berou premiér Nečas (nestyděl se potřást si s jejich předáky rukou), německy uvažující Schwarzenberg, tvůrci neuvěřitelně hloupého Habermannova mlýna či školáci, nalévaní ve školách historií v podání markami či posty zaplacených autorů, ale čeští svědkové té vzdalující se tragické doby nemohou uvěřit vlastním smyslům: Kteří že to byli Evropané, co vyvraždili Lidice, zavřeli naše vysoké školy, statisíce našich lidí zavlekli do koncentráků a tam je povraždili, kteří utloukli na budějovickém gestapu hradeckého studenta Máchu, ještě na samý závěr války vyhrožovali naplnit Vajgar českou krví... Celá Naděje by nestačila na prostý výčet nacistických zločinů v českých zemích. Pannymu a jemu podobným je třeba opakovat: Válku vyvolalo Hitlerovo Německo a všechny její hrůzy mají také Němci na svědomí. A protože sudetští Němci dali Hitlerovi téměř bezezbytku svá srdce i své životy, dostali své.

Žádoucí korektní spolupráce Čechů a Němců v žádném případě nevede přes landsmanšafty...

Jaroslav Vytiska

SLOVANSKÉ  ŽENY

VILÉM  ZÁVADA

Slovanské ženy

v bělavých lněných šatech

navečer jetelíček žnou

a naříkavě zpívají

písničku zamilovanou.

A rozteskní se na zeleném poli,

Jak tesknívala širá Rus.

To život je tak někdy bolí,

když boří se v nich všemi koly

jak naložený vůz.

Rubají synci v lese.

                                                                     Rubají synci v dole.

A chlapi na frontách.

Jen ženy zůstávají doma

na všechno samy v dějinách,

v širém zázemí života.

Broušenou kosou jetel vyžínají

a s vlhkým snivým vzdechem,

s hlubokým smutným vzdechem

od sebe poodvívají.

Písničkou zamilovanou

od sebe poodlétají.

Horkou slzičkou

poodplouvají,

až přistanou

na zemi kamenité

jen krůček od sebe.

Sotva ze sebe vyplují

sotva od sebe poodlétnou,

zatančí s okem rozesmátým,

zatančí s vlasem rozevlátým,

zatančí a zajásají v kole,

až by nás utančily s polem.

/Ze Závadovy sbírky básní Hořké milování, vyd. v Praze nakl. Československý spisovatel, Praha 1982, vybral jako dárek našim ženám -Jbí-/.

PARTYZÁNSKÁ  OBEC  MNICH

byla ve středu 8. května cílem zhruba 280 občanů, kteří přijeli na tradiční setkání občanů obcí Pelhřimovska, Jindřichohradecka a Táborska při příležitosti bojového střetu partyzánů a nacistických vojsk na sklonku II. světové války, při němž zemřeli sovětští a čeští partyzáni.

Před samotným oficiálním aktem vyhrávala dechovka z Kamenice nad Lipou.

Samotný pietní akt začíná přesunem od místního kulturního domu k pomníku padlých, kde na počátku zazněly hymny zemí, jejichž synové jsou tam pohřbeni. Následovalo krátké připomenutí toho, co se v obci Mnich 5. května 1945 odehrálo. Pěkná, procítěně přednesená báseň je tradičním bodem programu. Poprvé se akce zúčastnil i místopředseda ÚV KSČM s. Petr Šimůnek, který posluchače dojal svým emotivním vystoupením. Zazněla také zdravice rady ruského velvyslance a akci ukončila Internacionála.

V další části setkání odpovídali, asi 45 minut, přítomní hosté /Petr Šimůnek – místopředseda ÚV KSČM, Pavel Kováčik – předseda poslaneckého klubu KSČM v PS PČR, aj./ na dotazy občanů.

Byla možnost si koupit pivo, limo, kávu, dobrou klobásu, cukrovinky. Pro děti byl připraven skákací hrad, možnost si zastřílet slepými náboji ze samopalu SA 58, což jim umožnili přítomní vojáci z aktivních záloh. Bohužel, avízovaný přílet vrtulníku a seskok parašutistů se neuskutečnil, protože ministerstvo obrany nemá finance. Škoda, že na zahraniční mise za miliardy peníze jsou…

-St-