Všem politikům byla určena slova předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslava Vodičky, jež pronesl před kolejí: »Je smutné, že jediný mezinárodní svátek na počest české události - MDS, neexistuje. Nevím o tom, že by kompetentní studentský orgán tento den zrušil,« řekl důrazně a vyzval, aby se doplnil název tohoto státního svátku, nyní Dne boje za svobodu a demokracii. »Když jsem ukázal pamětníkům (nevstřícnou) odpověď bývalé předsedkyně sněmovny Miroslavy Němcové z ledna 2013 (na dopis, v němž předseda ČSBS žádal o znovuzavedení názvu Mezinárodní den studentstva – pozn. red.), byli dotčeni.
Vždyť nebýt studentů roku 1939, nebyl by ani listopad 1989!« Nejen proto podle Vodičky pamětníci-studenti z roku 1939 říkají, že »jim byl tento den ukraden«...
Projev J. Vodičky, předsedy ČSBS, 17. listopad, Hlávkova kolej
17. listopad 2013, Hlávkova kolej
Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté, sestry a bratři,
začnu citací z dopisu bývalé předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Miroslavy Němcové, který mi poslala letos v lednu jako odpověď na výzvu, kterou jsem zde před rokem adresoval našim politikům – obnovit státní svátek Mezinárodní den studentstva.
„Mezinárodní den studentstva je připomínkou tragických událostí, k nimž došlo v období tehdejšího protektorátu Čechy a Morava a 17. listopadu roku 1989. Byl počátkem událostí, které znamenaly konec komunistického režimu nesvobody a totality. Obě výročí zasluhují požívat vážnosti a úcty. Den boje za svobodu a demokracii proto osobně považuji za název příhodný, spojující obě výročí…“ napsala Miroslava Němcová.
Když jsem tento dopis ukazoval pamětníkům, byli zklamáni a také dotčeni. Ostatně já také, neboť název státního svátku, který je v současném kalendáři, neodpovídá historickým skutečnostem. Obrazně řečeno, a nebojím si to říct - byl studentům 17. listopadu roku 1939 ukraden.
V československém kalendáři bylo uvedené datum státním svátkem – Mezinárodním dnem studentstva. V roce 1990 byl však v tehdejší ČSFR přejmenován na Den boje studentů za svobodu a demokracii a o devět let později, den před jeho 60. výročím (!) – opakuji, den před jeho 60. výročím (!),nově uveden mezi státní svátky coby Den boje za svobodu a demokracii. To je jednou z příčin, proč se zejména z povědomí mladé veřejnosti, a de facto i z národní historické paměti, znalosti o listopadových událostech roku 1939 vytrácejí a současně s tím, bohužel, rovněž jeho význam a odkaz. Přitom nebýt studentů 17. listopadu 1939, nebyl by ani listopad 1989!
Smutné je, že jediný mezinárodní svátek, mající původ v českých zemích, byl přejmenován právě u nás.
Před třinácti lety Ing. Josef Jíra, jeden ze studentů 17. listopadu 1939, tehdejším ústavním činitelům – prezidentovi ČR, předsedům vlády, Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky – poslal dopis s návrhem uzákonit 17. listopad jako významný den – Mezinárodní den studentstva. Odezvy se nedočkal. Mimochodem, nevím o tom, že by nějaký kompetentní mezinárodní studentský orgán uvedený svátek zrušil.
Pro osvěžení paměti připomínám, že 17. listopad coby Mezinárodní den studenta byl vyhlášen 17. listopadu 1941 v Londýně na manifestačním shromáždění delegátů studentů 26 národů světa. Chtěli tím vyjádřit – cituji - „hlubokou úctu popraveným a uvězněným československým studentům, kteří první v Evropě dali podnět k masovému odporu proti nacistickým okupantům na podzim roku 1939“, jak se píše v Prohlášení spojeneckých studentů.
Vážení ústavní činitelé, politici, jménem Českého svazu bojovníků za svobodu se na vás znovu obracím s výzvou – pomozte z titulu svých funkcí k obnově státního svátku Mezinárodního dne studentstva, pomozte k oživení jeho odkazu, jenž v posledních dvaceti lety překrývá 17. listopad 1989. Naše společnost to aktérům z roku 1939 dluží. Nový svátek by se mohl jmenovat Mezinárodního den studentstva – Den boje za svobodu a demokracii.
Doufám, že hrstka zbývajících pamětníků se toho ještě dožije. Naplnilo by se tak Prohlášení spojeneckých studentů a my bychom našim statečným bojovníkům opětovně vzdali úctu a vyjádřili naši vděčnost.