Písek KSČM → SPaS → Spojenectví práce a solidarity

Různé články a stanoviska

Stanovisko SPaS k finanční ústavě – co stojí za obratem ČSSD o 180 stupňů?

. (11.6.2014)

Po roce ČSSD otočila a naprosto změnila svůj původní postoj k finanční ústavě. Připomeňme, že ČSSD tvrdila, že „podle finanční ústavy se vládnout nedá“, či případně, že finanční ústava „nemůže zlikvidovat schodky státního rozpočtu.“



Rok se s rokem sešel, ČSSD je vládnoucí strana s premiérem v čele a vše je náhle jinak.

 

Dá se odvodit, že návrh finanční ústavy – předložený nikoliv náhodou pravicí bývalé koalice vedené de facto M. Kalouskem – v mysli představitelů ČSSD navazuje na Fiskální kompakt, který je silně neoliberálním materiálem. Vyplývá z toho i to neštěstí, že ČSSD je schopna odsouhlasit cokoliv, co z EU vzejde, jelikož je „proevropská“. Tímto způsobem nejenže popírá vlastní sociální kořeny, ale sama se staví do nesmírně nebezpečné, sebedestruktivní pozice.

 

Z ekonomického hlediska nedává finanční ústava příliš velký smysl. Z čistě hlediska ekonomického se veřejné finance nadřazují nad další hospodářskou problematiku – což je dobře vidět na výsledcích ministra Kalouska. Z komplexu hospodářské politiky se tak vytrhává jedna část, přestože vývoj veřejných financí zásadním způsobí závisí na celkovém ekonomickém prostředí.

 

Téma finanční ústavy je pokračováním „řecké rétoriky“, která pravici jako celku pomohla vyhrát volby v roce 2010. Tentokrát se navíc jedná o ústavní zákon (!), což je velmi silný nástroj, byť celkově zatím nevyjasněný. Levice by v případě akceptování finanční ústavy sama sobě omezila manévrovací prostor pro aktivní hospodářskou politiku a přijala de facto „priority“ pravice. Pravice se pomocí finanční ústavy může snažit opět (!) nastavit předvolební debatu a la Řecko podruhé. Pravice se tak chce ujistit, že i když by případně nebyla u moci, byla by (nuceně – dle ústavního zákona) vykonávána ta „jediná správná hospodářská politika,“ která by měla podobu pokračující restrikce.

 

Tyto dva odstavce, napsané před rokem, na své platnosti nic neztratily. Tentokrát je to ovšem Babišovo ministerstvo financí, které s návrhem přichází a navíc očividně tlačí na jeho velmi rychlé přijetí. Uvědomuje si ČSSD, že tímto krokem ještě dále posiluje již samu o sobě nesmírně silnou funkci ministra financí, kterého nemá pod kontrolou? Pokud bude přijata finanční ústava, stane ministr financí nejsilnější politickou figurou a podpořen ústavním zákonem se nebude ohlížet vlevo, vpravo. Získá tím nadvládu nad Českou republikou v míře, o které se nesnilo ani Miroslavu Kalouskovi. Uvědomuje si ČSSD, že si tímto krokem může škrtnout své veškeré sociální a ekologické priority? Ministr Babiš si tímto opatřením chce vytvořit univerzální prostor pro škrty, neboť už zřejmě vystřízlivěl ze své ideje, že „daně se vyberou, zdroje jsou“ – aniž by se zasahovalo zásadněji do daňového mixu a změnila se daňová kvóta.

 

ČSSD si přeci musí být vědoma toho, že pro takovýto restriktivní zákon získá bezesporu podporu pravicových stran, které si na rozdíl od ČSSD uvědomují sílu ústavního zákona a sílu, kterou tímto ještě přidávají kapitálu. Pokud ČSSD přebírá neoliberální ideje, pak se stačí zeptat: proč chodit ke kováříčkovi, když je možno jít ke kováři?

 

ČSSD snad souhlasila s vynikajícími analýzami makroekonomického oddělení ČMKOS, které opakovaně konstatovalo, že problém českých veřejných financí je na straně příjmů. Přesto se nyní staví za zásadní – ústavní! – úpravu, která hledá řešení jen na straně výdajů. Pokračuje tím jen v politice předchozích pravicových vlád. A to za situace, kdy veřejné zadlužení ČR patří v rámci EU mezi ta jednoznačně nižší, a to za situace podprůměrné daňové kvóty a nesmírných daňových úniků!

 

Pokud ČSSD podpoří finanční ústavu, kterou tak vehementně před rokem odmítala, ukáže tím nejen naprosto nekonzistentnost své pozice, ale zároveň dá do rukou ministra financí nesmírnou moc, de facto nadvládu nad zemí. Ztráta možnosti silnějšího ovlivňování hospodářské politiky a nenaplnění slibů daných voličům, které koneckonců již odstartovalo spojením se s KDU-ČSL a „církevními restitucemi“, se tak dále prohloubí. ČSSD spáchá politickou sebevraždu.

  

 

Mluvčí SPaS:

 Ilona Švihlíková, Jan Kavan, Milan Neubert

 V Praze dne 11.června 2014

 


zdroj: blisty.cz
© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena