KSČM

"Proč ne, je mi ctí"… Postávaly tam desítky, později stovky, klidných lidí. Zaznívaly Krylovy písničky, byly tam petiční stánky, nikdo nebyl podnapilý, nikdo agresivní, moje generace, někdy i mladší a někdy možná starší. Akce začala a ihned byl napaden první řečník. Vystartoval po něm z davu mladík, srazil ho, ale naštěstí Policie ČR ihned profesionálně zasáhla. Jaké překvapení, když se mladíka ,,účastně" ujala  mladičká redaktorka z CT1 a on cosi koktal ,,o demokracii". Jak by ne, když neznal základy happeningu. Právem každého z nás je se přidat či klidně poslouchat, aniž by ty druhé omezoval. Vše se zdálo být relativně v pohodě. V tom mně zadrnčel mobil. ,,Jdou k vám z Albertova, připravte se, jsou velmi agresívní…" Stála jsem vzadu s řečníky, pí. Procházkovou, panem Foldynou, panem ing. Dolejšem a dalšími… Musím napsat, že mluvili výborně, nadstranicky a k věci… Najednou se ozval hukot, pískot píšťal, který sílil do jednoho: " Rudé karty!!!… Rudé karty" řvali. Řvali tak, že se nebojím napsat, že tohle bylo jen pro silné nervy. Oni se totiž chtěli rvát, jít na slušné lidi, kteří nedělali nic zlého. Viděla jsem, jak Policie ČR dělá kordon, dopředu jít nešlo. Měla jsem zpívat, ale řvali a řvali násilné výkřiky, které patří snad do války, nikoliv na oslavy 17. listopadu!!!  Masa zfanatizovaných lidí.  Lidí?  Zezadu mě chránili jacísi vysocí pánové, za což děkuji. Policie přijížděla i shora, jako by od Pražského hradu. Jestli jsem pocítila STRACH? Věřte, že ne! Obrovský, dusný Vztek. Pro tyto lidi, kteří ještě neumějí nic, než řvát, jsem zvonila denně klíči v r. 1989 a oni? Ano, zdá se, nejraději by nás fyzicky zlikvidovali. Dalšímu řečníkovi někdo vyrval kabel od mikrofonu. Vyběhla jsem nahoru a začala zpívat: ,,KDE domov můj."  A lidé se postupně přidávali. Konečně se Policii ČR podařilo odklonit ,,Rudé karty" a my se začali rozcházet…

Cizinci, kteří zřejmě nechápali nic, mně říkali ,,Beautiful voice", ,,Bravo", ale já měla pocit ponížení a hanby, NE za sebe, ale za tento národ!  Zkřehlá v chladné tramvaji jsem  dorazila domů.  A to ,,zkřehlé" srdce budu rozehřívat dlouho… Moc dlouho…

Více o autorce zde: