KSČM

Sjednocená evropská levice 2004. „Spojená Evropa se buď stane demokratickou a sociální, nebo přestane existovat“...

Chronologicky, tedy začneme rokem 1464.

          Poselstvo krále Jiřího z Poděbrad francouzskému králi Ludvíkovi XI. odešlo z Prahy 16. května. Neslo s sebou návrh na vytvoření spolku křesťanských králů, který by omezil intriky papežské stolice v mezinárodní politice, přispěl k odvrácení tureckého nebezpečí a zajišťoval mír v Evropě. Do jednání o mírovém poselství zasáhl však papež Pius II. a přiměl francouzského krále odmítnout návrhy Jiřího z Poděbrad.

Další zastavení, rok 1848.

          Fungování společnosti vědecky zkoumá Karel Marx a situaci v Evropě charakterizuje v úvodu Komunistického manifestu: Evropou obchází strašidlo - strašidlo komunismu. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti staré Evropy - papež i car, Metternich i Guizot, francouzští radikálové i němečtí policajti. Kde je opoziční strana, která by nebyla svými vládnoucími odpůrci vykřičena jako komunistická, kde je opoziční strana, která by opět potupnou výtku komunismu nevmetla ve tvář jak pokrokovějším opozičníkům, tak i svým reakčním odpůrcům?

Zastavení v roce 1915.

            I tenkrát se přemýšlí o spojené Evropě. Své pohledy na tuto problematiku vyjádřil V.I.Lenin ve článku „O hesle Spojených států evropských“ takto: Z hlediska ekonomických podmínek imperialismu, tj. vývozu kapitálu a rozdělení světa mezi „vyspělé“ a „civilizované“ koloniální mocnosti, jsou Spojené státy evropské za kapitalismu buď nemožné, nebo reakční. Kapitál se stal mezinárodním a monopolistickým. Svět je rozdělen mezi hrstku velmocí, tj. států, kterým se daří veliké ohlupování a utlačování národů. ……

a pokračuje…. Spojené státy evropské se za kapitalismu rovnají dohodě o rozdělení kolonií. Ale za kapitalismu není možný jiný základ, jiná zásada dělení než síla. ...…..

a dál…. Za kapitalismu nejsou možné jiné prostředky k obnovení čas od času porušené rovnováhy než krize v průmyslu a války v ekonomice. Jsou ovšem možné dočasné dohody mezi kapitalisty a mezi mocnostmi. …..  o čem? Jen o tom, jak by mohli společně potlačovat socialismus v Evropě, jak společně chránit uloupené kolonie. ……………………

 Spojené státy evropské by znamenaly organizaci reakce k zadržení rychlejšího vývoje Ameriky. ……….

Dostáváme se do současnosti.

Evropské hospodářské společenství, vzniklé roku 1958, bylo vytvořeno k podpoře ekonomické integrace evropských států. Po ratifikaci vstoupila v platnost Lisabonská smlouva a tím se stala v prosinci 2009 právním nástupcem Evropského společenství Evropská unie. Co praktikuje, je pro nás současníky, známo. Stačí jen vzpomenout angažovanost na Balkáně, ale i mimo Evropu - v Iráku, Afganistánu, Libyi. (Jiří z Poděbrad by se dneska divil.)

Roku 2004 vznikla Strana evropské levice. Jejími ideologiemi jsou socialismus, komunismus, eurokomunismus a environmentalismus. V listopadu 2011 předsednictvo Evropské levice vydalo deklaraci, v níž úvodem situaci v Evropě hodnotí takto:

Eurozóna a EU dnes čelí nejkritičtější situaci od svého založení. A to proto, že je silně zpochybněna nejen existence eurozóny, ale i sama instituční struktura EU. Proces sjednocování Evropy je přeměňován na ideologickou a politickou zbraň evropských kapitalistických tříd v jejich konfliktu s dělnickou třídou, a pro záchranu eura je prosazován na úkor většiny lidí Evropy. (Marx s praktickým potvrzením svých výsledků zkoumání vývoje společnosti by mohl být spokojen.) Deklarace končí dramaticky: „Evropa se buď stane demokratickou a sociální, nebo přestane existovat.“ (Lenin to vyhodnotil už v roce 1915!)

            Co s tím tedy dál? Popřemýšlíme a ujasníme si, co se to vlastně děje. V Evropě, ve světě i u nás doma.     

Slovníček:

Environmentalismus (z anglického environment = prostředí) se zabývá vztahy mezi přírodou a společností. Usiluje o změnu společenských, ekonomických a politických mechanismů, které brání snahám o ochranu životního prostředí. Ideově zastřešuje řadu protestních ekologických hnutí. (Wikipedia)