Problematika lidských práv patří v posledních desetiletích k nejfrekventovanějším jak v propagandě, tak i v teorii politiky. I když ji po teroristickém útoku na New York a Washington 11. září 2001 do pozadí na čas zatlačila otázka bezpečnosti, zůstává středem pozornosti mnoha jednotlivců i organizací, ať již státních, mezistátních či nevládních.
Stanislav Kábele nám nabídl v tom předvánočním shonu a shodou okolností před Velikým listopadem knížku s výše uvedeným názvem. Jejím obsahem je několik osudů vybraných známých i neznámých osobností po zmíněném »sametovém« převratu s tím, jak jejich životy, pokud už nejsou mezi námi, jsou nyní interpretovány, ať již jde o Jana Švermu, Julia Fučíka či Ludvíka Svobodu. Setkáme se zde i s Jiřinou Švorcovou, Františkem Kovandou, ředitelem gymnázia Čebišem a dalšími. Naše ukázka se jmenuje Osobnost v politice... (Knihu lze zakoupit v prodejně a. s. Futura, Politických vězňů 9, Praha 1, 110 00, anebo na dobírku, mail: nakladatelstvi@futura.cz)
Mám za to, že v letech 1945-60 jsme měli v Československu přechodné období od kapitalismu k nerozvinutému socialismu sovětského typu, kdy se vybudovaly základy socialismu (nevybudoval se socialismus, jak tvrdila ústava z roku 1960), v letech 1960-89 jsme měli nerozvinutý socialismus s určitými deformacemi. Proč? V čem jsme měli nerozvinutý socialismus? V čem spočívaly ony prvky nerozvinutosti? V čem deformace? Celý příspěvek zde:
Seznam dvaceti jevů, které předcházely zániku Římské říše, sestavil významný britský historik Edward Gibbon v roce 1775. Hlavní Gibbonova teze říká, že o úpadek Říma se přičinila především postupná ztráta občanských hodnot obyvatel a jejich zpohodlnění. Dříve stmelující povinnosti jako obrana státu byly přenechány žoldnéřům barbarského původu, kterých postupně přibývalo, až získali nad Římany převahu. Na pádu Říma se podílelo i křesťanství, jež klade důraz na posmrtný život a oslabuje tak zájem o aktuální světské dění; opomenout nelze ani vpád Germánů.