KSČM

spíš mlha, přízrak sametový,
spíš světlo v letním zákmitu,
   zjeví se víly Smetanovy,
   jež k písním řeky tančí tu.
   Voda jim plyne pod závoje,
   když nohu v proudu omočí,
   a obraz země, jež je tvoje,
   se slzou vstoupí do očí. 

Tak se vyznával velký český básník Jaroslav Seifert z lásky k rodné vlasti, když v milovaných Kralupech, kde spí svůj věčný sen, hleděl na řeku, která byla a dosud je - navzdory módním snahám o vytěsnění „romantických iluzí 19. století“ - pokládána za nejnárodnější. A když se génius pera vrací z putování po širém světě domů, již z dálky dychtivě vyhlíží Říp - další z přírodních symbolů vskutku nejnárodnějších.