KSČM

(16.12.2010)

„Osvobození Písecka spojeneckými vojsky“  je název publikace, vydané Okresním výborem Českého svazu protifašistických bojovníků, k 45.výročí osvobození Písecka. V roce 1990 byla vydána v nákladu 500 výtisků. Z ní jsme převzali pro Vás následující text, který má připomenout postup osvobozování našeho okresu.Z publikace je překreslena i přiložená mapka.( Viz celý článek níže ).

 _____________________________________________________________

Co se stalo u Milína

            Milín leží za hranicemi píseckého okresu, ale události v květnu 1945 přesáhly až do něj. Proto stručné informace o poslední bitvě 2.světové války ze sborníku, který sestavil a vydal milínský kronikář Jiří Vostarek v roce 2005.

Více podrobností zde:

______________________________________________________________

 

Válka skončila u Čimelic

Pohled na události v Čimelicích na začátku května 1945 je kompilací informací, které byly zveřejněny v různých článcích v tisku před několika lety. Už název je vypůjčen z titulku jednoho z článků PhDr. Jiřího Petráše, historika novodobých dějin z Jihočeského muzea. O událostech psali také žurnalisté, např. Z. Rudler, L. Štětka, R. Cílek, P. Konrádová. Nahlédli do čimelické kroniky i do sešitu kam napsala svoje vzpomínky Marie Díková, manželka mlynáře Díka. Hovořili s Evou Převrátilovou, jejich dcerou, s místním kronikářem Janem Tomanem i s Dr. Norbertem Kinským, dalším přímým účastníkem událostí. O událostech v Čimelicích z dosud opomíjených pramenů informoval i účelový tisk Prácheňské muzeum v Písku v roce 2007.

______________________________________________________________

                      O s v o b o z e n í   P í s e c k a   s p o j e n e c k ý m i   v o j s k y   

 

          Dne 6.května 1945 obsadily americké jednotky Strakonice a probojovaly se až na hranici Písecka. Styčné jednotky americké armády na mnoha místech překročily stanovenou demarkační linii a bojovaly zde až do 9.května v předsunutých pozicích ve směru na Prahu až k Čimelicím a Mirovicím, kde očekávaly největší nápor ustupujících nacistických vojsk.

            Po opuštění demarkační linie v jihovýchodní části Písecka ve směru od Tábora a Milevska se tímto směrem začaly hrnout na západ další a další nacistické kolony vojsk. Proto byl na žádost bernartických občanů dne 8.května vyslán do této obce 60ti členný průzkumný oddíl z písecké posádky. Tito dobrovolníci měli za úkol pomoci při obraně Bernartic a při odzbrojování Němců. Ze zabavené výzbroje byla posílena i revoluční garda, složená z bernartických občanů.

Toho dne došlo v Bernarticích již ke druhé tragické události, když písečtí dobrovolníci spolu s bernartickými obránci se střetli v nerovném boji s plně vyzbrojenou jednotkou SS. Ve dvouhodinovém nerovném boji padlo 16 příslušníků písecké jednotky a 17 příslušníků civilního obyvatelstva obce Bernartice. Tak byly na závěr války Bernartice opět těžce postiženy.

{K první bernartické tragedii došlo 4.června 1942. Bylo gestapem zatčeno 34 občanů, pozatýkáni byli i jejich příbuzní. V Lubech u Klatov a na popravišti v Táboře bylo zastřeleno 26 bernartických občanů. Z koncentračních táborů se nevrátilo dalších 22 občanů. Obec Bernartice měl dokonce podle rozhodnutí K. H. Franka postihnout stejný osud jako Lidice, ale snad odpor celého světa po vyhlazení Lidic tomuto záměru zabránil.}

            Přítomnost americké armády na Písecku chtěli nacisté využít ve svůj prospěch. Dokladem toho je náhodně nalezený denní polní rozkaz velitele 2.pohraničního schörnerovského pluku z 9.května 1945 z Čimelicka. V něm se přímo uvádí:

 

“… Bolševický nepřítel, podporován komunistickými povstalci, dosáhl prostoru Čech a Moravy a bude se v tomto prostoru roztahovat. Nemáme vice sil, abychom se Asiatům bránili. Předáme zbraně anglo-americkým vojskům, s nimiž jsme se dnes v 15,00 hodin setkali. Věříme, že jsme tím postavili okamžitě možnou hranici pronikání Rusů na západ. …”

Němci se však přepočítali.

            Na žádost sovětské armády před večerem dne 9.května američané uzavřeli prostory u Čimelic a na jihu mosty přes Vltavu u Podolí, kde zůstaly v kleštích další desetitisíce nacistických vojáků.

            Tímto opatřením americké armády nastaly závěrečné boje 2.světové války na území Píseckého okresu a okresu Příbram u Milína. Ve snaze ubránit se americkým a sovětským jednotkám opevnily se zbytky schörnerovských divizí u Milína – Slivice, kde svedly poslední bitvu 2.světové války na našem území. Naposled zde nacisté okusili americké a sovětské zbraně.

            Elita nacistické armády “Střed” a divizemi “Wiking” a “Das Reich”, s jejich velitelem generálleutnantem a gruppenführerem SS známým pražským hrdlořezem von Pücklerem byly z 11. na 12.května 1945 u Milína rozprášeny a jejich zbytky zlikvidovány americkou a sovětskou armádou u Čimelic.

            V předvečer této bitvy 11. 5. 1945 se v Čimelicích ve mlýně u Díků čp. 165 američtí a sovětští velitelé dohodli přinutit nacisty v zastoupení von Pücklera ke konečné a poslední kapitulaci na našem území. Ten žádal o kapitulaci na západní straně našich hranic. Po zprávě o rozdrcení svých elitních divizí u Čimelic a Milína tuto kapitulaci podepsal a poté se v noci zastřelil ve svém štábu v Čimelicích v domě čp. 99.