KSČM

Od 22. do 29.dubna denně napadali železniční trať Tábor – Ražice hloubkoví letci. Vlaky byly pro ně dobrý navigační cíl – po zásahu kotle parní lokomotivy se objevila oblaka páry. Naši lidé jim proto začali říkat

„kotláři“. Na Písecku působili aktivně američtí piloti 362. stíhací skupiny. Na železniční tratě provedli 15 náletů svými letouny P-47D „Thunderbolt“ v barvě kovu (jen na krytu motoru a ocasních plochách měly červené pruhy). Hloubkoví letci dosáhli toho, že ve dne téměř žádný vlak nejel.                                  

            V okolí Sepekova provedli hloubkaři tři nálety.

22.4. neděle - kolem 9. hodiny napadli 2 letci vojenský transport s Maďary poblíž Líšnice. Když po prvním obletu strojvedoucí vlak nezastavil, zahájili palbu. Po objevení páry nálet ukončili. Údajně byli zabiti dva vojáci a zraněno dalších 6 osob.

Při odletu stejní letci spatřili služební vodárenský vlak (lokomotiva a dva rychlíkové vozy) jedoucí od Sepekova k Táboru. Nadlétli mu, a když vlak vyjel z lesa na most u Kvěchova, okamžitě zahájili na lokomotivu palbu. Ve vlaku jeli do Tábora do služby také pokladník Mareš, vozopisec Karel Pavlík a výpravčí Vladimír Stejskal. Ten uvedl, že postřehl červený předek letadel a v kabinách smějící se černochy. Po zpomalení vlaku seskočili a odběhli. Po návratu k vlaku našli usmrceného vlakvedoucího Dolejše a těžce raněného Karla Pavlíka, který si před jízdou nasedl na uhlí v tendru, aby mohl pozorovat, zda nehrozí ze vzduchu nebezpečí. Po převozu do táborské nemocnice svému zranění podlehl.

25.4. - asi ve 13,30hod. napadli 3 hloubkaři poblíž sepekovské zastávky osobní vlak jedoucí do Milevska. Strojvedoucí po spatření letounů zapískal a vlak zastavil. Cestující i železničáři vlak opustili a ukryli se v silničním příkopu. Letci vyčkali, až se lidé ukryli a pak zahájili palbu. Zasáhli několikrát lokomotivu a služební vůz, který pak shořel i s vezenými zavazadly.

Němečtí vojáci se při spatření hloubkových letců ukryli a vůbec na letadla nestříleli.

Další nálety pokračovaly dále od Sepekova.

29.4. neděle - ve 13,15hod. bylo bombardováno blízké nádraží v Milevsku. Tam přiletělo 12 letounů, z toho 4 se zúčastnily bombardování. Shodily 8 bomb menší ráže. Přímo zasáhly skladiště, které úplně zničily, zásahy také utrpěla staniční budova, bufet a dělnický domek v blízkosti.

Američtí piloti téhož dne napadli dlouhou kolonu německých uprchlíků na silnici mezi podolským mostem a Jamným. Pobito bylo mnoho lidí.  V Miroticích rozstříleli kolonu ustupujících Němců, počet zabitých nebyl zjištěn. Při tomto náletu se ozvala i německá protiletadlová obrana a je možné, že to byl důvod nouzového přistání letounu P-47 u Štědronína. Pilot poručík Frederick W. Turner přistání přežil a z místa uprchl.

O dalších akcích hloubkařů v okrese i s podrobnostmi naleznete na

 http://hloubkari.bloguje.cz/tema-1-jihocesky-kraj.php

Květen 1945

4.5. pátek – grupa SS odešla ze Sepekova směrem na Bernartice. Krátce potom došla zpráva, aby se odstranily německé nápisy firem a podobná označení. Jako na povel muži bez rozdílu výzvy uposlechli a v krátké době veškeré německé nápisy odstranili.

5.5. sobota – dopoledne včerejší vzrušení obyvatel poněkud ochladlo, když ráno okresní úřad v Táboře vyrozuměl obecní úřad, že zpráva o odstranění německých nápisů byla mylná, a nařídil vrácení do původního stavu. Nařízení však předseda správní komise p.Kadlec nevyhověl.

- ve 12 hodin vypuklo povstání v Praze a ta volala o pomoc. Když bylo vydáno prohlášení o obnově Československé republiky, byly vyvěšeny prapory a státní vlajky.

Němečtí uprchlíci, ubytovaní v Sepekově jen nejistě přihlíželi a stáhli se do bytů.

- odpoledne se konala v místnosti obecního úřadu ustavující schůze revolučního národního výboru. Jeho zvolením byla vzata správa obce do vlastních rukou. Vzhledem k přítomnosti a řádění Němců v okolí byly vydávány pouze příkazy, na pravidelné úřadování nebyl čas.

Složení revolučního národního výboru:

Předseda – Václav Kolčaba (rolník)

Místopředsedové – Jan Bílý (domkář) a František Laňka

Členové – Emanuel Dvořák, Jan Novák, Rudolf Vlášek, Vojtěch Plánička, Jan Cihlář, Josef Panýrek (poštmistr), Josef Lukeš (řídící učitel), Blažej Kálal, Ladislav Kotalík (listonoš), Ferdinand Šejba, Jan Bárta, Otakar Bauer, Jan Komárek, Josef Capouch, MUDr.Vojtěch Strnad, František Polodna, Bohumír Pavlas a František Čech

- večer po rozhlasové výzvě k odzbrojování Němců došlo k akci i v Sepekově. Byl odzbrojen německý major, který byl na návštěvě u uprchlíků. Všichni uprchlíci v obci byli soustředěni ve školní budově a střeženi hlídkami. Za pomoci příslušníků četnické stanice bylo odzbrojeno i 6 německých poddůstojníků, kteří byli na zastávce s vagony s proviantem. Materiál byl zabaven a celou noc místními občany na povozech odvážen z vagonů na revoluční národní výbor.

6.5. neděle – ráno přijeli z Tábora příslušníci tajné policie – gestapa – a zjišťovali, co se zde dělo. (Přijeli pravděpodobně na předchozí udání přechodně se zde zdržujícího renegáta Zatočila.) Mimo odstranění německých nápisů nezjistili nic závadného.

- do Prahy odejeli na motorce Ladislav Hanrejch (25 let) a Vladimír Mikota (22 let), aby se tam zúčastnili aktivně povstání.

- odpoledne přijeli ve dvou obrněných transportérech vojáci a zajistili předsedu správní komise Kadlece, správce nádraží Mareše a jiné. Nařídili vydání vojenského majetku odvezeného v noci z vagonů. Po jejich vydání byla jeho část odvezena do Tábora. Vojáci odjeli, ale ponechali v Sepekově předvoj trestní posádky.                               

7.5. pondělí – - dopoledne přijel vojenský oddíl, rota složená vesměs ze starých domobranců, kteří si ničeho nevšímali a k občanům se chovali slušně. Z Milevska v 11.30hod. hlásí do Písku, že v Sepekově stojí 500 – 600 německých vojáků, kteří podle vlastního vyjádření chtějí jít do Písku, a tam se vzdát Američanům.

- začal masový útěk Němců na západ k americké armádě, která již byla v Písku. Pokračoval několik dní. Hlavní armáda po státní silnici Tábor – Písek, ale mnoho dalších jednotek i polními a lesními cestami. Po nich zůstalo v okolí množství různých vozidel i s materiálem a volně pobíhajících koní a pohozených zbraní. Obyvatelé materiál rozebírali a doma schovávali, kdo chytil koně, odvedl si ho domů.

8.5. úterý – německý vojenský oddíl odtáhl směrem k Opařanům.

- odhodlaní mladíci Hanrejch a Mikota při cestě do Prahy narazili u Dobříše na německé vojáky a byli zastřeleni (pohřbeni byli doma, v Sepekově).

- v Bernarticích došlo k boji s projíždějícími vojáky, při kterém bylo 28 osob zabito a několik stavení zapáleno. Sepekovští byli zděšeni, nejnutnější potřeby měli již dříve svázány v rancích a byli připraveni k útěku do lesů. Tuto noc se skutečně s rodinami uchýlili na noc do lesa Chlum. Této noci nikdo nespal v obci.

12.5.sobota – kolem 10. hodiny přijelo německé maskované osobní auto a zastavilo před domem čp.9. Vystoupili z něj čtyři ruští vojáci a lidé, kteří je spatřili z okna vyběhli, začali je objímat a líbat. Někdo radostí výskal, jiný plakal, radost obyvatelstva se nedá popsat. Vojáci se ptali na cestu do Milevska. Občané odešli na silnici k zastávce, kde již projíždělo mnoho ruských jednotek. Lidé jim mávali, výskali, vojáci jim za jízdy odpovídali a rychle pokračovali směrem na Milevsko. Vojsko projíždělo celý den, noc, až do příštího dne dopoledne.

Jeden dělostřelecký pluk se ubytoval v lese Chlum, oddíl telefonistů zůstal u Sedláčků. „Vzdor tomu, že některý hospodář musel poskytnouti ruské armádě koně za koně utahaného, nebo vůz za vůz polámaný, krmivo apod. zůstal však přátelský poměr k Rudé armádě tím nezkalen. Toto vojsko opustilo zdejší obec v měsíci srpnu 1945, kdy odjelo směrem na Tábor.“

14.5. pondělí – z popudu MNV bylo 230 německých uprchlíků odtransportováno vlakem do Tábora a tím si obec od Němců zcela oddechla.

15.5. úterý – MNV uspořádal sbírku pro postiženou Prahu, výtěžek sbírky byl dopraven samostatným vagonem na žižkovské nákladní nádraží, kde jej 4 členové MNV předali. Celkem to bylo: 47 665 Kč, 53q bramborů, 472kg pšeničné mouky, 2 pytle sucharů, 1 132vajec, 13,30kg sádla, 6,5kg salámu, 75 bochníků chleba, 3,4kg včelího medu, různé prádlo, punčochy, boty a jiné drobnosti.

17.5. čtvrtek – byla vyhlášena částečný mobilizace 12 ročníků. Nastoupili vojenskou službu na 3 až 6 měsíců do doby než byli vycvičeni nováčci neboť za okupace odvody nebyly a muži vojenskou službu nekonali. (16.8. odešlo k odvodu do Milevska 50 branců ročníků 1919 - 1923. Z nich bylo uznáno schopným k vojenské službě 48.)

více